VELKOLEPÉ ZAKONČENÍ ROKU 2005!

Závěr roku 2005 by se dal charakterizovat jednou velkou houpačkou. Vstup do letošního světového poháru se v žádném případě nevydařil podle mých představ, neboť v obou úvodních závodech jsem skončil hluboko v poli poražených ( SP Beitostolen 70. místo, SP Kuusamo 69.místo ). Ze severu jsem se tedy vrátil nepříliš dobře naladěn a přemýšlel, kde se co dalo vylepšit. Oba ledovce i přípravu na severu jsem absolvoval velmi kvalitně, i přestože jsem se pár dní potýkal s nemocí, a v žádném případě jsem nečekal takový propadák. Výhodou pro mě bylo, že se světový pohár přesouval za moře a my se společně s většinou reprezentace mohli raději vydat na vysokohorské soustředění ( Tauplitz ), které by nám mělo pomoci k lepším výkonům na ZOH. Zde se opět udělal velmi kvalitní blok tréninku a tentokrát už jsem šel do všech tréninků naprosto po hlavě, horší než v úvodních světových pohárech to totiž opravdu být nemohlo. Ze soustředění jsem odjížděl velmi spokojen, radost mi však kazil streptokok v krku, který bylo nutné vyléčit a vánoční svátky jsem tak strávil sedmidenním zobáním antibiotik. Na rozdíl od let minulých jsem si tedy konečně mohl vychutnat všechny televizní pohádky a také se trochu zabydlet v novém bytečku na Božím Daru. Před světovým pohárem v Novém Městě na Moravě to sice nebyla ideální situace, ale věřil jsem, že si alespoň po těžkém soustředění dobře odpočinu a snad to na Zlaté lyži nebude špatné. V úterý a ve středu jsme ještě absolvovali rychlejší tréninky na Božím Daru, které jsem odjezdil pocitově nad očekávání a ve čtvrtek jsme se společně s trenérem M. Petráskem a reprezentačními kolegy L. Bauerem a V. Kupilíkem vydali do Nového Města. Do sobotní „volné patnáctky“ jsem vletěl s dravou odhodlaností a byl mile překvapen, jak se mi jede výborně. I podle hlášených mezičasů bylo posléze jasné, že mě body ze SP tentokrát neminou. Úžasné však bylo zjištění, že se neustále pohybuji mezi pátým až desátým místem. Přestože jsem měl asi mezi jedenáctým až třináctým kilometrem menší krizi doběhl jsem si nakonec pro fantastické deváté místo. Radost byla o to vetší, že se o víkendu dařilo všem českým běžcům. Silvestrovské radovánky jsem tak mohl, již doma na Božím Daru, prožít sice poměrně unaven, zato však s velmi spokojeným pocitem. S pozdravem a přáním všeho nej do Nového roku – Špek.