Štafeta se nepodařila.

Páteční štafetový závod měl být asi mým vrcholným závodem šampionátu, medailové ambice totiž byly po našich výsledcích v sezóně jednoznačně reálné. Složení naší štafety mělo být nejprve s Jirkou Magálem na prvním úseku a Martinem Koukalem jako finišmanem, díky zdravotním problémům Jirky, který nemohl jet klasickým způsobem, jsme nakonec museli nastoupit ve starém složení - Koukal, Bauer, Magál a Šperl. Museli jsme tedy doufat, že se startovní pole roztrhá, a že nebudu mít proti sobě ve finiši tolik závodníků, kteří jsou rychlejší. Hned na prvním úseku jsme ale začali nabírat ztrátu,která už po celý závod vlastně jen narůstala. Já jsem přebíral závod společně s Finem na sedmé až osmé pozici, asi pět vteřin za Kazachstáncem.Brzo jsme se všichni tři sjeli a vzhledem k propasti před námi i za námi bylo jasné, že budu bojovat o šesté místo, které by bylo jistě úspěchem. Asi kilometr před cílem jsem se pokusil nastoupit do posledního kopce, neměl jsem ale vůbec šanci kohokoliv setřást a bylo jasné, že se rozhodne až v cílové rovince. Do té jsem najížděl jako třetí a tak jsem nakonec i dojel, což mě pak hodně mrzelo. Když jsem po závodě přemýšlel, jestli jsem mohl udělat něco lépe, asi se dalo možná zkusit jet z druhé pozice. Musím ale přiznat, že v závěru jsem byl prostě o něco pomalejší, což byl také hlavní důvod naší změny ve složení štafety, ve které jsme nejprve měli jet, tedy s Martinem Koukalem na posledním úseku. Tento závod byl na šampionátu mým posledním ( 50 km klasicky již nepoběžím ) a přestože se štafeta nepovedla, budu odjíždět určitě velice spokojený. Vždyť se mi podařilo zde získat medaili a to byl jistě hlavní cíl před odjezdem na šampionát. Domů se vracíme v noci z pondělí na úterý, pár dní bych měl pobýt doma, a protože již budu startovat v letošním SP jen za tři týdny ve Falunu, plánuji ještě možný start v dálkovém běhu volným způsobem - Engadin ( 10.-11. 3.)