PO MALÉM ZAŠKOBRTNUTÍ NA MČR V JABLONCI DALŠÍ VELKÝ ÚSPĚCH!!!

Program na začátku roku 2006 byl vyplněn mistrovstvím ČR ( Jablonec na Nisou ) a hned následující týden světovým pohárem ve Val di Fiemme. Po úspěchu v Novém Městě na Moravě jsem v Jablonci patřil určitě k velkým favoritům na mistrovský titul. Sobotní závod na patnáct kilometrů klasicky jsem však nezvládl jak fyzicky, tak i namazáním lyží. Teplota se pohybovala kolem nuly a už před startem bylo jasné, že „máza“ bude velmi problematická. To se bohužel potvrdilo a druhý, sedm a půl kilometrový okruh jsem bohužel odsmekal. Nutno však říci, že ani můj samotný výkon nebyl dobrý, a myslím, že bych nevyhrál ani na neklouzavých lyžích. Nakonec z toho bylo čtvrté místo, se kterým jsem určitě spokojen nebyl. Chuť jsem si tedy chtěl spravit hned v neděli, a to se mi podařilo, když jsem si na deseti kilometrové trati volným způsobem doběhl pro letošní první mistrovský titul. Po těchto domácích závodech jsem ale již zaměřil svoji pozornost na další světový pohár v italském Val di Fiemme, kde jsem měl startovat na 30 km volně s hromadným startem a ve štafetě ( 4 x 10 km ) na posledním úseku. Hned na počátku se dá říct, že se víkend v Itálii velmi vydařil. V sobotním závodě na třicet kilometrů jsem si třiadvacátým místem doběhl pro další body do SP a možná jen díky malinko hůře nemazaným lyžím jsem neskončil ještě lépe. Po závodě jsem se snažil co nejlépe zregenerovat, protože již v neděli jsme konečně, s ohledem na poměrně dobré výkony všech reprezentantů, měli uspět i ve štafetovém běhu, který se doposud vždy úplně nevydařil. Závod hned na prvním úseku rozběhl velmi dobře Martin Koukal, když přivezl jen minimální ztrátu na čelo závodu, fantastický výkon pak předvedl Lukáš Bauer nejrychlejším časem na klasické trati. V bruslařské části nezaváhal ani Jirka Magál a předával mi jako čtvrtý necelých osm vteřin na první skupinku. Přestože jsem měl trošku strach, abych vedoucí závodníky dojel, náskok jsem hravě zlikvidoval a pak už jsem jen přemýšlel nad taktikou, jak dovézt náš štafetový kolík co nejlépe do cíle. V posledním kole nastoupil v kopci Angerer a společně se mnou se nám podařilo nepatrně odjet dvěma dalším závodníkům ( Nor a Ital ). Bohužel se do cíle opět sjížděl poměrně dlouhý kopec a náš malý náskok byl za chvíli zlikvidován. Když jsem ještě v posledním malém kopečku ztratil díky kolizi svou pozici, bylo mi jasné, že to v cílové rovince proti těmto skvělým sprinterům budu mít hodně těžké. To se záhy opravdu potvrdilo a já doběhl těsně pod medailovým umístěním, tedy jako čtvrtý. Přestože jsem samozřejmě chtěl skončit ještě lépe, utěšoval mě pocit, že jsem ke konci závodu rozhodně netahal za kratší konec a fyzicky si troufám říci, že jsme společně s Angererem na tom byli nejlépe. Takticky jsem naopak konec nezvládl. Jsem ale rád, že jsem tuto zkušenost mohl získat, protože nejdůležitější závod ještě přijde a vše může být i díky tomuto závodu v cíli obráceně. Celkově jsme tedy odjížděli z Itálie velmi spokojeni.
Následující program : do 20.1. lehčí trénink na Božím Daru, poté odjezd na závěrečnou přípravu ( Itálie ) zakončenou světovým pohárem ve švýcarském Davosu a 12.2. první závod na ZOH.