OBROVSKÉ ZKLAMÁNÍ UŽ PŘED STARTEM ŠTAFET :-(

Tak jsem se bohužel dočkal na olympijských hrách zatím největšího sportovního zklamání. Dnes už mohu říct, že je po psychické stránce trochu líp a nedomohu i napsat, včera to ale opravdu moc dobré nebylo. Ráno jsem se začal připravovat v podstatě stejně jako před každým závodem, tedy v sedm hodin budíček, půl hodiny rozcvičení a rozklusání a hned po snídani odjezd na stadion. Hned po příjezdu mě čekalo bohužel velmi nemilé překvapení, když jsem se při převlékaní z vysílačky v buňce dozvěděl, ža štafeta je nahlášena špatně a já napsán pouze jako náhradník. Nechápu, jak se něco takového mohlo stát.. Nepomohl už ani zoufalý pokus o přepsání v závodní kanceláři, poslední změna je totiž možná do dvou hodin před závodem, poté již mají všichni smůlu. Nevím ani jestli jsem si stihl myslet, že si někdo dělá srandu, hned v zápětí jsem totiž uslyšel řev trenéra Miroslava Petráska a bylo jasné, že je po všem. Tato chvíle se moc slovy vyjádřit nedá, kdo se neocitl v podobné situaci, těžko se mu bude něco takového vysvětlovat - snad jen obrovské zklamání, beznaděj či prázdnota (určitě pro mě dosud největší sportovní zklamání). Samozřejmě pár věcí co bylo po ruce hned letělo, nebylo to však nic hrozného, věděl jsem, že není moc času na vzlykání a snažil jsem se okamžitě pomoct, co to jen půjde - vzal jsem tedy své lyže a lyže Martina Koukala a šel je podle plánu vytestovat pro poslední úsek, který jsem nejel. Poté jsem ještě odnesl Martinovi lyže na start a šel jsem na trať fandit ( jediné, jek jsem v této bezmoci mohl pomoct ). V tuto chvíli už ale pár slz ukáplo, přicházelo mi spoustu sms zpráv a mnoho telefonátů, čím víc toho bylo, tím mi bylo jasnější co se stalo. Na druhou stranu jsem ale strašně rád, že se mě tolik lidí snažilo povzbudit a jim za to velké díky. Samotný závod byl rozběhlý vlastně tak jak jsem očekával, tedy předávka do posledního úseku v kontaktu s medailovými pozicemi. Bohužel druhá věc, která mě tento den zklamala, byl přístup Dušana Kožíška jako náhradníka do štafety a výkon na trati tomu jednoznačně odpovídal. Výsledkem bylo deváté místo a podle mého názoru a našich nadějí určitě propadák. Večer po závodě jsem si četl mnoho reakcí, jak novinářů, tak i sportovních fanoušků, že jsme administrativní chybou přišli o medaili. Ač byl závod rozběhnutý velice dobře, nemyslím si, že bych to měl na posledním úseku nějak jednoduché a myslím, že tentokrát byla medaile mnohem víš, než ve Val di Fiemme. Na druhou stranu o umístění v první šestce jsem docela přesvědčen. Vše je ale bohužel v hypotetické rovině a nemá vlastně ani moc smysl se tím zabývat. Ačkoliv mým vysněným startem měla být štafeta a je mi nyní strašně moc líto, že jsem byl naprosto bezmocný a nemohl ani bojovat, o to větší motivaci pociťuji nyní před závěrečným maratonem na padesát kilometrů. Věřím, že moje veškerá dřina a i obětování spousty věcí kolem se projeví a doběhnu tady konečně pro slušné umístění. Zatím totiž po úvodním skiatlonu a nevydařené štafetě není důvod k výskání. Olympiáda ale končí až poslední den, do té doby budu bojovat co to jen půjde.
S pozdravem Špek