NA MS V OBERSTDORFU JEDNOU DOLE, PODRUHÉ NAHOŘE!

Do německého Oberstorfu jsem odjížděl s jednoznačným cílem potvrdit dosavadní výborné výkony a výsledky ze skiatlonů v letošní sezóně ( především 16. místo z SP Pragelato ). Hlavním cílem pro mě tedy byl nedělní závod v této disciplíně. Bohužel již od startu jsem cítil, že to asi můj závod nebude. V klasické části se mi tentokrát vůbec nepodařilo propracovat se do špičky starovního pole a v podstatě jsem nakonec ztratil i důležitý kontakt s předními umístěními. Po přezutí v lyžařském depu do skatingových lyží jsem myslel, že se mi alespoň trochu podaří vylepšit dosavadní pozici kolem čtyřicátého místa, aby výsledek byl alespoň průměrný, bohužel jsem se díky velmi špatným lyžím ještě více propadl. Nevím přesně ani teď co se s stalo, neboť jsem se před závodem snažil velmi zodpovědně vybrat nejskluznější lyže a měl jsem na nich opravdu dobý pocit, v samotném závodě však bylo vše naopak. Se servisním teamem jsme se po závodě shodli, že struktura na skluznici byla pravděpodobně až moc jemná a po zašpinění prostě přestala jet. Nakonec z toho bylo velmi bídné 59. místo, za mnou už vlastně dojela jen " selka s nůší " Závod tak pro mě skončil velkým zklamáním. Tímto závodem jsem si také zavřel vrátka do čtvrtečního závodu štafet, a tak jsem se připravoval již pouze na nedělní závod na 50 km klasicky s hromadným startem. Vzhledem k tomu, že jsem měl na přípravu vlastně celý týden, rozhodl jsem se po domluvě s trenérem Mírou Petráskem a Dr. Martinem Koldovským, pro tzv. superkompenzační dietu - od neděle do čtvrtka jsem ze stravy vyloučil naprosto všechny cukry a tato část byla zakončena čtvrtečním dlouhým treéninkem, ve ketrém by mělo dojít k naprostému vyčerpání organismu. Po tomto tréninku naopak začíná příjemnější část diety - je nutné naopak do sebe dostat co nejvíce cukrů, takže jsem se cpal vším sladkým, co mi přišlo pod ruku ( čokoláda, cola, palačinky atd.) Hlavním smyslem této diety je připravit organismus na dlouhodobější zátěž spojenou s velkým výdejem cukrů.Do nedělního závodu jsem nastupoval jednoznačně s úmyslem předvést to, na co jsem měl natrénováno. Předpokládal jsem, že se hned na začátku bude bojovat hodně o pozice a tempo nebude pomalé, časem se však určitě trochu zvolní a zrychlovat se bude zase až v závěru. Bylo tedy nutné snažit se udržet kontakt s čelní skupinou a stále šetřit síly. Asi v polovině závodu začalo sněžit a já si říkal, že se už velmi těžko bude ujíždět. Navíc se mi jelo stále lépe a lyže mi stoupaly i jely fantasticky. To stále zvyšovalo moje sebevědomí a šance na skvělý výsledek. Asi 15 km před cílem jsem se rozhodl propracovat se na přední místa a zde si hlídat případné nástupy soupeřů. Rozhodující zrychlení přišlo asi tři kilometry před cílem a já stále bojoval v čelní skupině s vyhlídkou na medaili. Nakonec se famózním výkonem v závěru utrhlo trio norských běžců a zaslouženě si doběhlo pro všechny cenné kovy. Já si dosprintoval v životním závodě pro 6. místo a postavil se na podium společně s nejlepšími borci. Z Oberstdorfu jsem tedy mohl odjet jednoznačně nadmíru spokojen.
Nyní mě čeká za 14 dní MČR v Harrachvě, kde však poběžím pouze štafetový závod a hned za týden po MČR poslední SP Falun na 30 km ve skiatlonu, kde doufám potvrdím letošní velmi dobré výkony v této disciplíně.