LETNÍ PŘÍPRAVA POMALU KONČÍ

Na závěr letní přípravy byla naplánována osmnáctidenní vysokohorská příprava na již osvědčeném místě v Bulharsku. První tři dny jsme absolvovali jen polovina reprezentačního družstva, ale později se k nám připojil i zbytek mančaftu a trénink začal naplno. Trénink byl rozdělen jako na jiných soustředěních do několika trojdenek, po které následoval vždy jeden den volna na odpočinek a zregenerování sil ( bázén sauna, strečink, procházka a samozřejmě taky spánek ). Tři dny po příletu byl trenérem naordinován dlouhý trénink v nízké intenzitě, tzn. přibližně 3 hodiny dopoledne, dvě a půl hodiny odpoledne ( k tomu samozřejmě hodinové ranní rozcvičení a proklusnutí ) do 150 tepů za minutu, tak , aby se tělo postupně na výšku aklimatizovalo. Po dni volna už se intenzita zvýšila a tréninky probíhaly v anaerobním pásmu, tzn. někde na 90 – 95 % maxima. Další dvě trojdenky už přišly tréninky v maximální intenzitě – výběhy kopců bez holí nebo s holemi, výjezdy na kolečkových lyžích, imitační kolo ( skákání a chůze s holemi ), intervalový trénink. Z počátku mě tréninky takzvaně moc nechutnaly a dá se říci, že jsme se s Koukim ( M. Koukalem ) na většině tréninků spíš trápily. Postupně se ale pocity zlepšovaly, i tím , že jsme se snažili trošku vyhecovat a co nejvíce si pomoct ( výjezdy na kolečkových lyžích jsme s Koukim jezdily v podstatě ve vteřině a tak jsme se špičkovali při každém startu, kdo tentokrát pojede rychleji ) . Co pro mě ale bylo nejhlavnější, byla moje achilovka, která se absolutně uzdravila a při tréninku byla bolest ta tam. Poslední dva dny před odjezdem jsme se opět vrátily k delším tréninkům v nízké intenzitě. S vysokohorským soustředěním jsem byl maximálně spokojený a věřím , že jsme položili základ pro dobrou sezónu. Po příjezdu nás čeká ještě asi deset dní tréninku, vrcholem by měly být lyžařské testy v Jablonci nad Nisou.