JAK POKRAČUJE LETNÍ PŘÍPRAVA?!

Od poslední aktualizace už zase uplynul nějaký pátek, takže je čas zhodnotit další část přípravy. Po návratu ze sousředění v Horní Branné,o kterém bylo napsáno v minulé zprávě jsem se snažil co nejrychleji vyléčit zraněnou achilovku. Bohužel bolest při běhu a na klasických kolečkových lyžích moc neustoupila, takže jsme se s trenérem, po dohodě s fyzioterapeutem, rozhodli dělat pouze to, kde bude achilovka nejméně namáhána. Prvního července jsme se zbytkem reprezentačního družstva odjeli trénovat na ledovec ve Švýcarsku - Les Diablerets ( asi 3000 m nad mořem ). Toto soustředění mělo být hlavně změnou v tom smyslu, že jsem chtěli vyzkoušet i jiné místo než je rakouské Ramsau a mohu jednoznačně potvrdit, že charakter tohoto ledovce je určitě pro dlouhodobější trénování příznivější. Nejezdí se totiž ve smyčkách, jako na Dachsteinu, ale na vytvořeném okruhu, kde se závodníci potkají za celé kolo v podstatě jen dvakrát. Celé soustředění se určitě vydařilo, ikdyž některým problémům spojených s neznámým prostředím se nedalo vyhnout ( kam nejlépe na kolečkové lyže, kde se nejlépe vyklusat po tréninku atd. ). Domů jsme tedy odjížděli spokojeni. Mě však i nadále trápila achilovka a postupem času,jak jsem bolestivému místu ulevoval, se bolest začala přenášet a projevovat i v bolesti kolene. Po návratu jsem tedy navštívil našeho fyzioterapeuta v Motolské nemocnici a podstoupil speciální léčbu dolorclastem. Od té doby je už konečně vše v pořádku a mohl jsem na Božím Daru zase pomalu začít naplno trénovat. Přestože časy některých testových tréninků zatím nejsou ještě nikterak skvělé, vše se postupně zlepšuje a já už se nyní můžu jenom těšit do Bulharska, kde bychom měli s ostatními členy reprezentačního družstva absolvovat nejtěžší část letní přípravy. Odlet je naplánován na sobotu čtrnáctého, kdy letím společně s Lukášem Bauerema Mírou Petráskem, ostatní kluci za námi přiletí o tři dny později.